kurdoveOdsuzuji tureckou invazi na území dnešní Sýrie, která je namířena především proti samotným Kurdům. Právě Kurdové si zaslouží svůj vlastní stát, neboť statečně bojovali proti Islámskému státu. Dodnes jsou mučeni a nenáviděni tureckým režimem dokonce...

 Odsuzuji tureckou invazi na území dnešní Sýrie, která je namířena především proti samotným Kurdům. Právě Kurdové si zaslouží svůj vlastní stát, neboť statečně bojovali proti Islámskému státu. Dodnes jsou mučeni a nenáviděni tureckým režimem dokonce i na tureckém území! 

Jejich řeč a kultura je dodnes pranýřována, stát bez státu nadále trvá, zato chaos, který způsobuje turecká armáda, je trestuhodný. 
Turecký stát je také v historii zodpovědný za genocidu Arménů! Turecko je nebezpečný stát, jenž zároveň vydírá Evropskou unii, že pošle ještě více migrantů na území Evropy, a to bez pohraničních kontrol!
S tureckou invazí na syrské území hrozí uprchnutí zajatých fanatiků a teroristů Islámského státu. Dokonce hrozí, že se dostanou do Evropy snadno a rychle.
Kurdové si zaslouží svůj vlastní stát, jenž na základě svého svědomí předem uznávám, neboť režimy na Blízkém východě naprosto selhaly, a to ve vlastních řadách.
    Český nezávislý tisk 16.10.2019                                                  Václav Kovalčík, Zlín

bakalaPraha, 8. října 2019 – Sněmovní Vyšetřovací komise k OKD vedená Pirátem Lukášem Černohorským dnes po téměř dvou letech zveřejnila závěrečnou zprávu. „Policii v nejbližších dnech předám v souvislosti s naším vyšetřováním kauzy OKD několik trestních oznámení, a to na bývalé ministry Vladimíra Dlouhého, Bohuslava Sobotku, Milana Urbana a Jiřího Skalického. Nevyhnou se jim ale ani podnikatelé Viktor Koláček a Zdeněk Bakala,“ uvedl Černohorský. Celkem jde o jmenovitá trestní oznámení na 14 osob, jednoho neznámého pachatele a také bývalé členy orgánů NWR i OKD nebo auditory KPMG. Devítičlenná vyšetřovací komise složená ze zástupců všech sněmovních stran pracovala ve třech skupinách, které se věnovaly ztrátě majority státu v OKD, privatizaci minoritního podílu v OKD a důvodům úpadku společnosti.
Jedním z problematických kroků, kterými se komise zabývala, byl převod podnikových bytů do akciové společnosti OKD v devadesátých letech: „Dospěli jsme k názoru, že 44 tisíc podnikových bytů bylo vloženo do akciové společnosti OKD v rozporu s tehdy platnými zákony. Skutečným vlastníkem tedy je podle našich zjištění i nadále stát. Stát by se měl domáhat svých práv stejně aktivně jako to činí třeba církve, které podávají určovací žaloby kvůli majetku, který byl nezákonně převeden před bezmála 30 lety,“ sdělil Lukáš Černohorský. Komise proto vyzvala Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových již na konci loňského roku, aby podal k soudu určovací žalobu. Úřad tak ovšem dodnes neučinil a komise tuto pravomoc nemá. Problematice byla v privatizačním projektu věnována samostatná kapitola, ačkoliv tehdejší ministr hospodářství Dlouhý uvedl, že bytům nebyla věnovaná velká pozornost.

Podle členů vyšetřovací komise, kteří se na závěrech shodli jednomyslně, nese hlavní zodpovědnost za ztrátu majority státu v OKD tehdejší ministr hospodářství ČSFR Vladimír Dlouhý (ODA). Ten spolu s Jiřím Skalickým, ministrem pro správu národního majetku, rozhodl o vyčlenění 3,5 miliard Kč do likvidačního fondu, a to na úkor podílu státu, který v roce 1996 přišel o většinu v OKD. „Považujeme za důležité poukázat na skutečnost, že stát v souvislosti s možným poškozováním společnosti OKD zcela rezignoval na uplatňování svých práv akcionáře, v této době již menšinového. Vyšetřovací komise nezaznamenala, že by státní orgány zformulovaly a z pozice akcionáře podaly byť jedinou žalobu na náhradu škody ze strany představenstva. A to ani v pozdějších letech, i když to výše státního podílu stále a po celou dobu umožňovala, až do privatizace menšinového podílu,” komentoval nečinnost státu Černohorský.

Podle komise kroky státu a jeho právních poradců umožnily soukromým společnostem, aby se na úkor státu obohatily o miliardové částky. Šlo o akcionáře Karbon Investu a subjekty, které přímo nebo nepřímo ovládal Zdeněk Bakala. „S majiteli společnosti Karbon Invest Viktorem Koláčkem a Petrem Otavou jednal tehdejší ministr financí Bohuslav Sobotka. Z jednání bylo zřejmé, že stát neusiluje o co nejvyšší cenu, ale spíš naopak. Pokud už si Koláčka s Otavou vláda vybrala jako garanta plnění jejích cílů, měla povinnost prodat akcie za tržní cenu. Právě tím, že Sobotka neusiloval o dosažení tržní ceny, ale naopak působil ve prospěch nabyvatele, se podle komise mohl dopustit pokusu či přípravy trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele, případně maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti. V době jednání se zástupci státu zamlčeli Koláček s Otavou skutečnost, že Karbon Invest je fakticky ovládán Bakalovou společností, a vláda tedy privatizuje podnik Zdeňku Bakalovi. Jednání Koláčka s Otavou způsobilo státu újmu velkého rozsahu v řádech miliard korun. Bakala se podle názoru komise mohl dopustit trestného činu podvodu jako spolupachatel,“ vysvětluje Černohorský.

Skutečnost, že podíl v OKD byl privatizován podnikatelům kolem Zdeňka Bakaly, vzbudila nevoli u dalších zájemců o tento podíl, zejména u společností J&T a Penta. Společnost Penta v lednu 2005 podala proti privatizaci stížnost u Evropské komise z důvodu nedovolené veřejné podpory. Evropská komise se na základě této stížnosti dotázala České republiky na průběh privatizace. Autorem odpovědi, jak zjistila komise, nebylo Ministerstvo financí ČR a jeho úředníci, ale advokáti advokátní kanceláře PWP, kteří zastupovali Karbon Invest. Vedoucími pracovníky advokátní kanceláře PWP byli Radek Pokorný a Richard Wagner. „Podle zjištění komise byly v dokumentu uvedeny nesprávné, nepravdivé a zavádějící informace, které měly odvrátit hrozbu navrácení protiprávně poskytnuté státní podpory, přičemž jmenovaní věděli, že odpověď bude zaslána Evropské komisi. Tímto jednáním se Bakalovi advokáti mohli dopustit podvodu,” řekl Černohorský.

Komise, která byla zřízena na popud Pirátů v prosinci 2017, vyslechla celkem 49 svědků, prošla desítky tisíc stran dokumentů, soudních, policejních i ministerských spisů. V 45 jednacích dnech proběhlo 20 schůzí. Jednání často probíhala nad rámec běžného parlamentního provozu, například během prázdnin.

Parlamentní listy 9.10.2019 Vyšetřovací komise sněmovny

Dodatkové srovnání: Kvůli Babišově Čapímu hnízdu za 30 milionu Kč statísícové manifestace v Praze

  • při Bakalovém vytunelování státu a OKD v hodnotě 112 miliard Kč ......proč nic nedělají milionchvilkaři???

gottPřed dvěma týdny Karel Gott oznámil, že se jeho zdravotní stav po léčbě rakoviny mízních uzlin stabilizoval a že se „vrací do života“. Teď poskytl rozhovor časopisu Týden, který měl původně domluvený již na konec listopadu, ale kvůli chemoterapiím byl odsunut. Řekl v něm mimo jiné opět mnoho pozoruhodných věcí, stejně jako například v rozhovoru, o kterém jsme psali v článku Věštba Karla Gotta z roku 2001: Bojím se orwellovské totality

„Vždycky jsou přece věci jinak, než jak vypadají. Ten pramen strašáků, které na nás vypouštějí média, přece někde je a má nějaký cíl. Teď jsou to zrovna ti uprchlíci za branami. Ale o to tolik nejde, co to je zrovna teď. Mluvím spíš o celém tom pravěkém způsobu, jak udržovat lidi v poslušnosti – nahánět jim strach. Ostatně podívejte, jak se takové věci pravidelně opakují. Byli tu sebevražední útočníci v Paříži. Pak velká aféra s uprchlíky v Kolíně nad Rýnem a v dalších městech, kde obtěžovali ženy. A sotva to trochu utichlo, hned se objeví další útok. Nečekaně, přímo v centru evropského dění – v Bruselu, řekl mimo jiné Zlatý slavík.

A to vše podle vás souvisí s uprchlickou krizí?

Samozřejmě. Dává se to za vinu náboženství, ale to s tím nemá, co dělat.

Co si vlastně myslíte o islámu?

Mám tu o islámu takovou obrovskou bichli. Díval jsem se do ní, hledal, ale nepíše se tam nic o tom, že by byl agresivní a chtěl ovládnout svět. Ani slovo. Mnohem důraznější se mi v tomto ohledu zdá dlouhodobě spíš křesťanský postup. Vidím totiž toho pána, který s křížem nad hlavou pochodoval americkým kontinentem před šikem bojovníků, a žehnal násilí na domorodcích. Misionář se takovým říkalo.

 

Islámský stát, který stojí za teroristickými útoky, se přece na náboženství odvolává. Proč by tedy to vše včetně migrační krize vzniklo, když ne kvůli náboženství?

Náboženství za ní nestojí, to je jen prostředek k válce.

A co za tím tedy stojí?

Snaha oslabit Evropu. Pokus dostat sem diverzanty je jen moderní způsob války. Dělají to důmyslně, strkají před kamery novinářů děti. Viděli jste to také, ne? Nepřemýšlíte o tom? Podívejte, jak se ty děti prosebně dívají… A nepomozte jim… Ale za nimi jsou k zahlédnutí mladíci s mobilními telefony, kteří kmitají, posílají si zprávy. Jsou oblečení jako málokdo v Praze, mají moderní sportovní ohozy a síla a energie z nich jen čiší. Tak těm máme pomáhat? Od pohledu je na nich vidět, že jim nejde o ty děti, že jsou to téměř profesionální zneklidňovači. Ten, kdo je posílá, ví dobře, proč to dělá.

 

Kdo je posílá a proč to dělá?

Tušení mám. Ale bojím se to vyslovit. Je to nebezpečné. Je to velmi tenký led. Netroufnu si nic takového říct.


 

tyckarkyBylo to včera finále, úchvatnější než kterékoli jiné. Šest atletek překonalo na mistrovství světa atletů v katarském Dauhá laťku ve výšce 480cm a pokračovalo v soutěži. Ale výšku 485 zdolaly už jen Američanka Morrisová, Ruska Sidorovová a Řekyně Stefanidiová. Laťka se zvýšila na 490, na které ztroskotala Řekyně Stefanidiová, a v závodě tedy, jako zástupkyně dvou dnes znepřátelených mocností, pokračovala na výšce 495 cm už jen dvojice - Američanka Morrisova a Ruska Sidorovová.
Stadion v Dauhá napětím nedýchal.

První pokusy obou atletek byly neúspěšné, ale pokus Morrisové vypadal nadějněji. A ještě nadějněji vypadal její druhý pokus, zatímco Sidorovová se nad laťku ani nedostala a proletěla hluboko pod ní.

Měla-li tedy jedna z oněch dvou závodnic podle názoru všech, kteří této sportovní bitvěs napětím přihlíželi, výšku 495 pokořit, byla to Američanka. Rozběhla se, lehce se dostala nad laťku, ale vrchní polovinou ji shodila.

 Poslední pokus závodu patřil tedy Sidorovové. Už jak zavěšená na tyči stoupala do výše odchýlená od středu doskočiště příliš vpravo, nedával Rusce naději. Ale ještě dřív, než si divák tento hendikep jejího pokusu stačil uvědomit, ovinula se Ruska kolem laťky a zhruba z výšky o metr vyšší, než v jaké bývá okno prvého patra, padala k zemi. A laťka nedotnuta jakoukoli částí jejího těla visela nehybně nad ní.

 A teď se stalo to, proč o tomto závodu píši. Dva metry od doskočiště stála totiž v onom okamžiku Američanka Morrisová, připravená Rusce buď k úspěšnému pokusu pogratulovat, nebo ji v případě pokusu neúspěšného utěšit. A teď, sotva se vítězná Ruska po dopadu postavila na nohy, vyskočila k ní Američanka na doskočiště a z úspěchu ještě lehce omámenou Rusku se jala spontánně a s čirou radostí objímat a líbat. Což ovšem netrvalo dlouho, protože 10 zbývajících tyčařek nebylo ochotno tomuto ceremoniálu sbratření jen přihlížet, takže se vrhly na objímající se dvojici a výsledkem byl monumentální mezinárodní chumel přátelství i lásky mezi lidmi i národy, jaký jsem na atletických závodech ještě nikdy nespatřil. A jehož umělecké zpodobení bych neváhal pověsit nad hlavní vchod Organizace spojených národů v New Yorku.

  Tak hleď, člověče, jak uvažují obyčejní lidé, co cítí, jak rádi by se navzájem milovali a ctili a jak by se z té vzájemné spřízněnosti napříč zeměmi a kontinenty rádi a nadšeně radovali. A tím raději a nadšeněji, čím usilovněji jim v tom jejich vlády či jakési zbrojní komplexy brání a snaží se z jedné země udělat bubáka, připraveného druhé země spolknout.

Jak té zemi jen a jen z politických důvodů, jak konstatoval předseda naší antidopingové laboratoře Dr. Chlumský, brání v účasti na mezinárodních atletických soutěžích, a blahosklonné výjimky poskytují jen několika jednotlivcům, kterým ovšem jako trest za příslušnost k oné zemi stanovily, že v případě jejich vítězství nepůjde na stožár jejich vlajka a nebude se hrát jejich hymna.

Takže vítězka soutěže ve skoku o tyči Sidorovová neuvidí při ceremoniálu přebírání medailí vlajku své země, neuslyší ani její hymnu, ale útěchou za toto světovým zlem odepřené jí bude už navždy hřát vzpomínka na to, jak vřele a nezapomenutelně se jí tyto pocty snažily vynahradit její soupeřky v závěru ženské tyčky v Dauhá.

Vlády a lid, napadne vás: proč to věčně musí jít proti sobě?
Český tisk 1.10.2019                                                                                             Lubomír Man


 

Je neuvěřitelné, že se německá kancléřka Merkelová při oslavách 75. let výročí vylodění v Normandii objevila mezi zástupci Spojenců.

A proč nepozvali zástupce Ruska? Připomeňme, že vylodění v Normandii, kvůli kterému se papaláši sešli v Londýně, bylo součástí společného plánu se Sovětským svazem (Teherán, 1. prosince 1943) a bylo důsledkem vítězných bitev Rudé armády. Za celou tuto bitvu (vylodění v Normandii), zahynulo tolik spojeneckých vojáků, kolik v bitvě o Stalingrad za jediný den.

Celé ty dnešní oslavy však budily dojem, že II. světovou válku vyhrál Trump, zatímco Rusové se dosud schovávají v zemljankách někde na Sibiři.
TAKŽE SI TO SHRŇME
II. světovou válku rozpoutalo Německo, konkrétně předchůdce Frau Merkelové Adolf Hitler. Začala 1. září 1939 německým útokem na Polsko. Počet obětí II. světové války je odhadován na 72 milionů. Když se nad tím číslem zamyslíte…
1941
– Zásadní pro vývoj II. světové války byla bitva před Moskvou (1. října, 1941 – 7. ledna, 1942). Ukázala celému světu, že do té doby neporažený Wehrmacht lze zastavit. Bitva měla 1,5 milionu obětí (na jednoho Němce dva padlí Sověti).
1942
– Klíčovou a největší bitvou II. světové války bylo bitva o Stalingrad (28. červen
1942 – 2. únor 1943). Zahynul při ní 1,2 milion sovětských vojáků a civilistů a 800 tisíc německých vojáků. Při této jediné bitvě zahynulo víc Sovětů, než Američanů, Francouzů a Britů za celou válku. Tato bitva je symbolem II. světové války.
1943
– Bitva u Kurska (5. července – 23. srpna 1943). Rozhodující vítězství Sovětů, Němci ztratili na východní frontě iniciativu, Hitlerův sen o Velkém Německu se začal hroutit. Asi milion obětí, na jednoho Němce čtyři padlí Sověti.
– Poté zahájila Rudá armáda mohutnou ofenzívu zvanou Bitva o Dněpr (24. srpna
1943 – 23. prosinec 1943, Ukrajina). Zahynuly takřka tři miliony obětí, přibližně stejně na obou stranách.
– 1. prosince 1943, konference v Teheránu. Sovětský svaz přesvědčí Spojence o otevření druhé (západní) fronty v podobě vylodění v Normandii. Je to důsledek úspěchů bitvy o Dněpr.
1944
– 6. června. Spojenci se konečně vylodili v Normandii (rok a půl po bitvě o Stalingrad a v situaci, když už Hitler prohrává a jeho vojákům na východní frontě docházejí zbraně a munice). Při bitvě, kde na jednoho zdecimovaného německého vojáka byli více než byli čtyři svěží, spojenečtí, zahynulo asi 200 tisíc německých vojáků a 53 tisíc spojeneckých). Obětí Spojenců za celou tuto bitvu (trvala dva měsíce) bylo celkem tolik, jako v bitvě o Stalingrad za jediný den.
– Hurá do Polska! Mohutná sovětská “letní ofenzíva” operace Bagration (22. června 1944 – 29. srpna 1944) v Pobaltí, na Ukrajině a v Bělorusku. Zemřelo při ní 700 tisíc vojáků a civilistů (poměr obětí se tu poprvé otočil, padlo 2 x tolik Němců, než Sovětů).
– Varšavské povstání (1. srpen – 2. říjen 1944) tvrdě potlačené Německem, masové vraždy civilního obyvatelstva (200 tisíc obětí). Do Varšavy vstupuje Rudá armáda v lednu následujícího roku a míří na Berlín.
– Ardenská bitva (prosinec 1944 – leden 1945). Neúspěšný pokus Německa zvrátit vývoj války útokem proti Spojencům, které Hitler považoval za slabší článek z obou front. Bitva měla 200 tisíc obětí (cca stejně na obou stranách).
1945
– 4. února 1945. Jaltská konference, kde se mocnosti (Sovětský svaz, USA, Velká Británie) dohodly, jak to bude dál. Už bylo jasné, že Hitler prohrál.
– 14. února 1945. Američané bombardují Prahu (na svatého Valentýna). Prý se jim to popletlo (bombardování Drážďan bylo 13. února 1945).
– Dne 2. května 1945. Rudá armáda dobyla Berlín (16. duben – 2. květen 1945). 30. dubna 1945 spáchal Hitler sebevraždu.
– 9. května 1945. Osvobození Prahy Rudou armádou, konec II. světové války.
– Dva měsíce po konci války shodili Američané 6. a 9. srpna 1945 atomové bomby na japonská města Hirošimu a Nagasaki a zabily tak více než 200 tisíc civilistů.
Ohledně role toho kterého státu ze II. světové války mnohé napoví počet obětí.
Sovětský svaz: 23 milionů, Čína 10 milionů, Německo 7,5 milionů, Polsko 5,6 milionů, Francie 562 tisíc, Velká Británie 450 tisíc, USA 418 tisíc, Československo 365 tisíc…  Všimněme si, že za války zahynulo přibližně stejně Američanů jako Čechoslováků.
Český nezávislý tisk 18.9.2019                                                                                     Miroslav Suja
 
robertsOd počátku věků zde byli lidé, kteří se o věcech i událostech chtěli dovědět pravdu, a pravda též fungovala jako příčina i smysl nejpůvodnější filozofie.


Vědecká revoluce poskytla lidem šanci poznat některé z přírodních zákonů, které ovšem musely být ještě probojovány. Dnes jsou však hlavním "rozpoznavatelem" pravdy peníze.

Skutečná pravda, např. ta, kterou se pokouším  lidem sdělit, není ovšem dnes vítána žádnou vládou a žádným vládnoucím zájmem kdekoli v západním světě, a není vítána ani v žádné zemi, kterou tento západní svět už zkorumpoval.

A stalo se skutečností, že nepřítel pravdy už dnes nesídlí v Moskvě či Číně, ale usadil se ve Washingtonu, v New Yorku a v Hollywoodu, v redakcích televizí CNN, MSNBC, NPR, v redakcích deníků New York Times, Washington Post i na amerických univerzitách, jejichž vědečtí pracovníci se už naučili lhát za mzdu.

A lžou samozřejmě i ti nejmajetnější, včetně členů Kongresu a vlády, kteří všechny ty výše uvedené silou peněz lhát přinutili.

Ze všech ohrožených druhů je pravda druhem nejohroženějším.

Pozoruji, jak odchází.

 

Český nezávislý tisk 4.9.2019                                                                P.C. Roberts