landaREPORTÁŽ Z města do města vyrazil Daniel Landa s takzvaným Blanickým manifestem. Petici, pod níž se snaží získat co nejvíce podpisů, přijel představit ve středu i do Hradce Králové. Na zahrádku Restaurace U Letců dorazil na motocyklu a stihl rychlý oběd. Hned na počátku promluvy upozornil, že Blanický manifest prosazuje ve svém volném čase a odmítá jakékoliv spojení s politikou, nikdo za tím nestojí a nikdo ho neplatí. Nejdříve uvedl, co ho k sepsání Blanického manifestu vedlo. Po měsících nicnedělání se tisíce jeho známých ocitají na pokraji existenčních starostí: „Jsou tlačeni do bídy, lidi, které znám a měli práce dost, dnes zvažují, že nemají ani na jídlo a jsou to osobnosti, u kterých byste se divili, že je to možné. Stát nás tlačí do bídy,“ začal Daniel Landa. A stěžejním tématem manifestu má být právě svoboda. „S našimi svobodami je nakládáno, jako bychom patřili někomu jinému, takže jsme se rozhodli nenechat to být a nemlčet. Blanický manifest není sice úplně konkrétní, ale chceme zařvat na politiky odleva doprava, aby si dali pozor, jak se k nám chovají a jak se chovají k našim svobodám,“ uvedl zpěvák s tím, že se to týká všech současných politiků, nemá na mysli nikoho konkrétního.

Landa: Kdo drží hubu, nemá nic

Podle Landy má být manifest bouchnutím do stolu. Upozornil, že pokud budou lidé mlčet, politici budou dál zkoušet, kam až mohou zajít. „Už je dobré nedržet hubu. Kdo drží hubu, nemá nic,“ prohlásil Landa. A pak představil konkrétnější části manifestu. „My, občané této země, jako občané dalších zemí Evropy, jsme již dlouho nenápadně a postupně přetvářeni. V důsledku ztráty jednotící myšlenky, vzájemné sounáležitosti, úcty sdílených hodnot a zdravé sebedůvěry se z nás stává čím dál více rozdělená a rozhádaná masa, jejíž ambice se omezily na spotřebu a bezohlednou soutěživost,“ vysvětloval. Podotkl současně, že nemáme vzájemný respekt a úctu. Za vyjádření rozdílného názoru je člověk okamžitě napadán bez úcty a bez respektu. „Jestliže někdo nechce nebo chce z nějakých důvodů migranty, musíme spolu komunikovat a nebýt kvůli tomu nazýváni rasistou, fašistou ani žádným jiným istou. To je můj občanský názor, ani ne tak hudebníka, jako názor táty a manžela. Neexistuje, aby mě někdo šoupal do rohu extremistů. Na svůj názor máme právo a někdo vytváří tlak, aby byl jen jeden určitý názor ten správný. Tak to nefunguje a ani nemůže ve svobodné společnosti fungovat.“ Landa zdůraznil, že musíme unést odlišné názory a vyjádřil obavu nad tlakem k jednotnému vidění světa. Podle jeho slov jsou lidé pod pláštíkem veškerého materiálního komfortu krok za krokem zbavováni svých těžce vydobytých individuálních svobod a zodpovědnosti za sebe, své životy, své činy a vzájemnosti s ostatními.

Svobodný člověk má řešit čtyři věci: Bezpečnost, zdraví, prosperitu a myšlení

Sám byl prý vychován v tom, že svobodný občan má řešit čtyři věci. Jednak vlastní bezpečnost do příjezdu policie, protože máme mít možnost řešit bezpečnost sami jakoukoliv zbraní do příjezdu policie. Zdůraznil, že v Německu a v Anglii není dovoleno mít nože určité velikosti. Dále se jedná o prosperitu ve smyslu nespoléhat se na dotování státem, zdraví a myšlení. „Nikdo by nám neměl říkat, jak máme přemýšlet, co si máme myslet a co máme říkat. Když tyto čtyři pilíře začne přebírat stát, jmenuje se to totalita,“ řekl za bedlivé pozornosti asi padesátky přítomných Daniel Landa. Prohlásil, že podobně jako před rokem 1989 zažíváme společenskou cenzuru a dehonestaci, ať už na Facebooku, YouTube či v médiích. Pod záminkou ochrany společnosti jako celku jsou prý z dospělých členů společnosti poslušné objekty, kterým je sdělováno, co si mají myslet, co si mohou dovolit říkat a co mají dělat. Tento vývoj se prý nedá označit jinak, než jako úpadek a nehodlá tomu přihlížet. V rámci Blanického manifestu požaduje svobodu jako zodpovědnost a otevřené konzultace ke všem normám, které ji občanům ubírají. „Jestliže se na nás někdo chystá zakleknout tak, že je schopen zničit i životy, rád bych viděl veřejnou debatu odborníků z obou stran, zda si to mohou vůbec dovolit? Kritizoval chybějící veřejné diskuze a upozornil, že lidé nejsou děti. Stát by měl naopak pomáhat v podnikání i k důstojnému životu. „Stát má pocit, že my jsme jeho sluhové a objekty, tak to ale nemůže být. Proto je manifest alespoň výkřikem. V tuto chvíli neumím víc, ale alespoň dupnout, že toho máme dost. Chceme dělat svoji práci a žít svoje životy, tak ať koukají dělat svoji práci správně,“ vyzýval hudebník. Dotkl se i kritiky zákazu kouření v hospodách a restauracích, i když sám je nekuřák. Připomněl, že nejdříve museli majitelé oddělit prostory, investovat nemalé prostředky do rozdělení svých provozoven a klimatizací, zatímco zanedlouho zakázali bez náhrady kouření úplně. Připomněl, že se zdravím to nemá nic společného, protože lidé chodí kouřit ven.

Bez zbraní nebudeme moci čelit žádnému násilí

Nelíbí se mu ani řada nařízení a zákazů z Evropské unie a jako příklad uvedl zásobníky do zbraní. „Proč máte třicetiranné zásobníky? Stačí vám desetihranné. Vláda řekne: No ale my bychom chtěli třicetiranné… ne, my vám dáváme dotace, takže budete dělat, co vám řekneme. Pak nám někdo začne brát pušky, začne brát krátké zbraně, pak nám sebere nože a sebere slzák jako v Anglii nebo v Německu. Ale pak jsme ovce, protože nebudeme schopni čelit žádnému násilí, a to nechceme,“ pokračoval. Manifest požaduje také důslednou revizi všech zákonů a norem, které vedou ke svobodě a právům jednotlivců – přímou zodpovědnost těch, kdo rozhodnutí na základě zmocnění občanů dělají. Svoboda projevu je podle něj omezována pouze na základě zákona a nelze akceptovat vyloučení kohokoliv z veřejné debaty a dění pro odlišnost názorů a přesvědčení. V proslovu se zmínil i o školství: „Veřejné školství musí skončit jako místo poznání, vědění, tříbení myšlení a osvojení kompetencí. „Žádná úroveň školského systému nesmí být nástrojem ideologické či politické formace, ale musí poskytovat objektivní a nezaujaté informace kvůli posílení soudržnosti plurality. Odmítáme, aby ve školách působily různé občanské a politické organizace a cpali do našich dětí, co je správně. Například jim vyprávěli pohádky, aby si kluci museli hrát s dívčími hračkami, aby náhodou nezjistili, že jsou něco jiného než kluci. Aby vyprávěli pohádky o Sněhurce s bílou kůži, která se spálí na sluníčku, protože bílá není dobrá. Naštěstí si vzala černého prince, měli kakaové miminko, protože ta kůže už se na slunci nespálí. Tohle považuji za rasismus a velmi nerad bych, aby se tohle dělo ve školách. To je otázka rodiny, nikoho jiného. Nemůže nám stát určovat doktrínu, jak máme přemýšlet. To je daň za svobodu. Někdo přemýšlí tak, někdo onak. V totalitě přemýšlíme unifikovaně, a kdo bude přemýšlet jinak, toho plácneme přes prsty.“ Podle Landy zatím ještě v totalitě nežijeme.

Rodina je máma a táta

Rád by tak otevřel celospolečenskou debatu s cílem vytvořit jednotnou vizi nadhodnoty. „Necháváme vše na politicích, a za zády se uzavírají smlouvy a jednání,“ varoval a pak přečetl článek z Istanbulské úmluvy. „Smluvní strany přijmou nezbytná opatření k prosazování změn sociálních a kulturních vzorců chování žen a mužů za účelem vymýcení odsudků, tradic a veškerých dalších zvyklostí, které jsou založené na myšlence méněcennosti žen nebo stereotypním pojímání žen a mužů. To je třeba máma a táta, stereotyp, jak ho žijeme stovky let. A někdo by toto rád mýtil!“ vyjadřoval Landa svoji nespokojenost. „Kde se mýtí, tam je nějaký mýtič, nějaká kosa, nějaký kontrolor. Kde je kontrolor, ten je placen z veřejných peněz. Zase budou kontroloři kontrolovat, aby děti mluvily správně, a vy abyste je správně vychovávali. A co je správně? To by mělo být na vás. Nebo se pojďme dohodnout, jsme banda debilů, a nejsme schopni mít svobodnou společnost. Jsme tak hloupí, že si nastříkáme slzák do oka a nemůžeme vychovávat děti.“ Tento trend Landa označil za neúnosný.

Máš jiný názor? Sbal si kufry a vypadni!

Upozornil také na problematiku hate speech, neboli nenávistný obsah, za nějž je v Americe dnes označován i ten, kdo řekne: Promiňte, ale já jsem tradiční – na mámu a na tátu. Varoval, že trend přijde do České republiky a sám si ho zde nepřeje. Odmítl rovněž uplácení voličských skupin. Peníze pro seniory tímto způsobem před volbami označil za trestuhodné. „Státní kasa jsme my, a kdo by se mohl vzbouřit? Důchodce potřebujeme k volbám, tak jim ze státní kasy dáme každému pět tisíc korun jednorázově. Ti budou rádi a řeknou: Ta vláda je prima. Ale jde o uplácení voličské skupiny z vašich peněz. Nemluvím ale proti vládě ani proti Evropské unii. Já chci, abychom mluvili společně. Já říkám, že Evropská unie si s námi vytírá prdel a vláda se k nám chová jako k objektu. Aby tohle nebylo, udělali jsme Blanický manifest,“ uzavřel Daniel Landa svoji řeč. I když měl naspěch, protože ho se stejnou akcí čekali i v jiných městech, stejně neodmítl jediný podpis svým fanouškům a se všemi se společně vyfotil. Například Martin z Hradce Králové, který na místě podepsal petici jako jeden z prvních, pokládá Blanický manifest v dnešní době za nutnost. „Myslím, že svoboda je ukrajována. My jsme pro ně jen ovce. Sledoval jsem manifest od začátku na facebooku a poslouchám i Landovu hudbu, takže mám k jeho názorům blízko,“ řekl pro ParlamentníListy.cz. S tím se ztotožňují i dva kamarádi, kteří si u poslechu proslovu dali pivo. Kuba z jedné vsi u Police prohlásil, že je načase, aby se věci v tomto státě konečně srovnaly a jednalo se fér. „Nedělají z nás ani tak ovce jako blbečky. Každá rodina má mít mámu a tátu, babičku i dědu a manželství je pro muže a ženu,“ uvedl. Nejraději by byl pro vystoupení z Evropské unie. „Protože nám diktují věci za peníze. Udělej tohle, dám ti prachy, když ne, budou sankce, sebereme peníze a ještě budete dlužit.“ Lukáš z Náchoda prohlásil, že se historie znovu opakuje a připomněl roky 1938, 1945 i 1968. „Jo tak ty máš jiný názor? Sbal si kufry a vypadni,“ uzavřel svůj pohled na věc kritikou nerespektování odlišných názorů.

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit